KOČOVNÍ HERCI, NA KTERÉ NEZAPOMENETE
Přemýšleli jste někdy, jestli je možné sehrát klasickou tragédii tak, aby se u ní bavili děti, dospělí, prarodiče a také milovníci kabaretu, znalci činohry, diváci loutkového divadla, nebo také obdivovatelé jazzu, posluchači rocku, nebo dokonce… herci? Mysleli jste, že to nejde? Omyl, celou tuto nesourodou společnost lze zabavit Hamletem v režii Joanny Zrady v brněnském divadle Radost. Známý příběh dánského prince je zde totiž ozvláštněn faktem, že je vyprávěn prapodivnou hereckou společností, jejíž zaměstnanci jsou vzhledově i charakterově nápadně podobní postavám v tragédii. Souhlasí i jména a vztahy mezi nimi. Například Gertrudu hraje ustaraná ale přísná paní domu a hlavního hrdinu Hamleta zase kupodivu drzý a ke všemu lhostejný floutek. Pozoruhodná je především postava Horacia, kterého ztvárňuje sám principál.
Zprvu se obě linie zdají oddělené, děj Hamleta se posouvá loutkovými pasážemi a písněmi a mimo to se objevuje jen pár nepodstatných konfliktů v kočovné skupině. S eskalací tragédie se však oba děje začnou slévat do jednoho, až se Hamlet odehrává všude a tragickému konci nelze zabránit.
Byl jsem z tohoto žánrového mixu opravdu nadšený. Herci dokazují, že je nezastaví hranice jejich povolání, ale že se chtějí zlepšit i v aktivitách činohernímu herectví blízkých. Všichni perfektně ovládli loutky, skvěle zpívali a všichni hráli alespoň na jeden hudební nástroj. A že se jich tu vystřídalo. Od klasických instrumentů jako kontrabas, kytara nebo příčná flétna, přes alternativní nástroje jako kazoo, xylofon nebo foukací klavír až po úplné kuriozity jako metlička a struhadlo nebo lopata. Směsice těchto nástrojů rozhodně poskytne neopakovatelný hudební zážitek. Skvělý pěvecký výkon předvedla podle mého názoru především Barbora Dobišarová v roli Ofélie a Kateřina Hoferová v roli Gertrudy. Za mistra bicího náčiní považuji Martina Cenka (Hrobník), který připravil rytmické pozadí téměř všem scénám. S alternativními nástroji to podle mého nejlépe uměl Teodor Dlugoš (Laertes).
V představení si každý najde to své. Ti, co Hamleta četli, si užijí pestrého repertoáru písní, zajímavých prolnutí mezi oběma dějovými linkami, ale také obdivuhodné práce s kulisami. A těm, kteří snad Hamleta ještě neznají, se jeho příběh bude podávat formou loutkového divadla, činohry i muzikálu, tedy jako na podnose. Také proto je tato story výborně pochopitelná i pro ty nejmladší. A pro ty, kteří jsou v obraze, nebo jim Hamlet dokonce přijde nudný, je nachystána spousta zajímavých propojení s děním v maringotce. Kvůli tomu musel být děj hry zkrácen, ale to není vůbec na škodu, protože režisérce se podařilo vyjmout jen části důležité a potřebné k pochopení příběhu a zbytek pasáží nahradila satirou. V nich se směje městu Brnu, a jednoduše všemu, co souvisí s Hamletem a divadlem. Dělá si legraci také z herectví, což potvrzuje výrok Horacia ze závěru představení: „Herci, to je pohroma herectví.“ Nelze ale říci, že by představení bylo čistě komediální. Žánry se střídají, proto zde můžeme narazit na část jako vystřiženou z pohádky, dramatu, komedie, muzikálu i tragédie. Odraz představují různé žánry písní – hudba klasická, jazz a rock. Hamlet on the road prostě naplňuje moderní představu multižánrového divadelního představení.
Filip Marek, student Gymnázia Blansko, člen Klubu mladých diváků Brno
