PUTOVNÍ HRA DÁVÁ OKUSIT ROLE HERCŮ, KTEŘÍ NEMAJÍ STÁNÍ
Členka redakce festivalového časopisu Theatrocén se jako pozorovatelka a aktérka zúčastnila skupinové hry s prvky roleplayingu nazvané Divadlo jsi ty!, která byla proběhla jako doprovodný program festivalu Divadelní svět Brno a byla určená 3-5členným týmům.
„Absolvovali jste JAMU, teď je vaším cílem sehnat si angažmá,“ zazní poněkud stroze v úvodu hry. V programu je tento úvod označený jako Promoce. Zakrátko se ti, kteří mají obyčejně své místo v hledišti, dají do sprintu po různých brněnských divadlech. Nevědí, že následující dvě hodiny budou nasyceny vnitřním stresem a vnějšími překvapeními. Putovní hra s názvem Divadlo jsi Ty! dává účastníkům možnost nahlédnout do strastí začínajících herců, kteří zápasí o své místo ve světě divadla. K vcítění jim pomáhají role se stručným popisem charakterů, které účastníci obdrželi krátce po přivítání na papíře od organizátorů. Jejich nejbližším průvodcem je itinerář. Zahrnuje pouze čas a přibližné místo, které musí účastník na své cestě za angažmá navštívit. Na to, co nastane na místě určení, není možné se připravit.
„Tak co umíte? Měli jste si nacvičit tanec, zpěv a monolog,“ vytasí se chvíli po pozdravu urputná režisérka, kterou zpodobňuje herečka Tereza Volánková, na první zastávce v útrobách Divadla Husa na provázku. Mluví ke skupince lidí, kteří hrají roli poprvé a s divadly nemají v osobním životě mnoho společného. Teď stojí před výzvou něco předvést. Po chvíli zaraženého váhání však odloží obavy. I když ve skutečnosti jsou členy jedné rodiny, pro tuto chvíli se z nich stávají spolužáci z absolventského ročníku. Pouští se bez okolků do toho, co jim vytane na mysl. První odvypráví monolog, další zazpívá lidovku a třetí zatancuje na slovenskou písničku. Píseň si zvolil záměrně. V popise o jeho roli totiž stojí, že má slovenský původ. Nic z toho se neobejde bez uštěpačných poznámek herní režisérky. „To neumíte tančit po česky?“ oboří se něj.
„Tak my se vám ozveme,“ uzavírá setkání představitelka režisérky. Neozve, dobře si uvědomují absolventi. Dnes tuto větu neslyší naposledy. Jak za nimi zaklapnou vrata známého brněnského divadla, čeká je cesta na druhý konec centra. Za pár minut už musí být na vrátnici Mahenova divadla. Vítá je kostymérka se slzami na krajíčku. Nechce si to rozházet u šéfa, který očekával pět lidí, ale přichází jen čtyři. Chystá se představení Večera tříkrálového a před hráči je výzva kostýmové zkoušky. Renesanční oděvy jsou předchystané na ramínkách a čekají na to, až se herci poperou o možnou roli. Hráči se v rychlosti snaží zorientovat v prostředí dramatu. Dostanou jen zkratkovitý seznam postav, který budí otázky. „Copak vy neznáte Večer tříkrálový? Co tady vůbec děláte?“ uhodí představitel režiséra na tomto stanovišti. Dokáže upoutat nesmlouvavým vzezřením, které umocňuje mohutný kožich, jež má na sobě. Zakrátko najde kostým pro každého z hráčů. Ti jsou pak k nerozeznání od skutečných herců. Ani tentokrát se jim však už z divadla neozvou.
Další zastávky poodhalí zákoutí divadla Reduta a ateliéry JAMU. Tam účastníci usilují o muzikálovou roli tím, že se snaží v rychlosti naučit krátkou choreografii. Za chvíli zas pospíchají na další setkání. Tam se ocitnou tváří v tvář dramaturgovi, kterého představuje Roman Blumaier, herec Národního divadla Brno. Jeho promluvám jakožto dramaturga lze jen stěží rozumět. „Musíte se ptát. Huml ze Ztížené možnosti soustředění, to je vlastně sám Havel. To byl mírný intelektuál, ale ta role může odhalovat mnohem víc. Musíme se dobrat k tomu, jak své odpovědi milence zamýšlí. Třeba už jí nemá rád, třeba jí lže, nebo před tím šlápl do hovna a má špatnou náladu,“ radí. I on posílá skupinu dál.
Pomyslné šampaňské si účastníci vyslouží až na poslední zastávce, kde se pokouší o dabing videa. Jeho načasování, vzájemné sladění se účastníků a správné čtení je poslední výzvou hry. „A jak mám číst to ‚Divadelní svět Brno‘?“ ptá se jedna z hráček. „Barevněji to čti, hezky to maluj modrou, fialovou a přidej tam i zelenou,“ radí režisér na stanovišti v pomyslném rozhlase. Hráčům cukají koutky a je znát, že i herní režisér si roli užívá. Ztvárňuje ho Tomáš Žilinský, herec z Divadla Husa na provázku, který dle svých slov vlastní zkušenosti z divadelní praxe do role režiséra nepromítá. Přiznává však, že si některými charakteristickými poznámkami, které od režisérů slýchá, pomohl.
Putovní hra Divadlo jsi Ty! je plná shonu a své účastníky do sebe vtáhne bez varování a příprav, které jsou jinak LARPům vlastní. Hráči jsou vrženi do prostředí, které jim nabízí plno scén z vyhrocených chvil konkurzů. „Já si to moc užila, ale pokud tohle přesně ukazuje, čím si prochází herci, tak je to opravdu hodně namáhavé,“ shrnuje svůj zážitek Vilma, která chodí na základní školu. Ráda by se jednou stala herečkou a, i když ji zaskočila náročnost a rychlost, s jakou se herec musí na konkurzu zorientovat, věří, že za to toto povolání stojí. Každá skupina hry nakonec dostala někde angažmá. Co se však děje dál? Jak se herci vypořádávají s každodenní náročností své profese, a především nákladností života a úměrností mzdy? Do těchto vod hra nezabředává, nesnaží se nastínit hlubší pohled do zákulisí hereckého povolání. Zůstává tak především zábavou, v níž jsou prvky LARPu obsažené jen do té míry, do jaké jsou sami hráči ochotní role hrát. Nic ze hry je k tomu však nenutí. „Hru bych doporučil lidem, kteří jsou jako já a chtěli se kdysi herci stát, ale nepoštěstilo se jim to,“ dodává otec Vilmy, který si s ní hru zahrál. Považuje ji za skvělou zábavu pro každého.
Kristýna Motyčáková, studentka zvukového designu a interaktivních médií na FF MU
