STRIPTÝZ BĚLORUSKÉ ŽENSKÉ DUŠE
Rozebírat performanci s obsahem, jaký má Sarmatia od Paliny Dabravolské, je samo o sobě záležitostí velice performativní. Celistvé dílo se v divákových očích rozpadá do dvanácti jednotlivých střepů, svou ostrou proměnou může otřásat publikem, ale přitom dále vede souvislý odvážný monolog o politice, lásce, hrdinství, obětování se, významu rodné země a životě mimo ní, smrti, roli ženy ve společnosti a manželství… Performance, postavená na stejnojmenné epistolární básni Marije Martysevič z roku 2018, rozkvétává pod vlivem syntézy lidového zpěvu a folklorní hudby s elektronickými melodiemi a rapováním originální básnické předlohy. Samotná básnířka říká: „Sarmatia je příběh o tom, co se obvykle děje lidem, kteří se odvažují být jiní než všichni, kdykoli a v jakékoli zemi.“
Je důležité mimo jiné uvést kontext pojmu Sarmatia. Sarmati byli starověkým národem, z něhož údajně pocházela šlechta Polsko-litevské unie. V období 16. až 19. století na území království dominovala ideologie sarmatismu, jejímiž hlavními zásadami bylo republikánství, aristokracie, vzdělávání a patriotismus. Tyto motivy jsou také zakotvené v předloze performance, rovněž vyplývají z výkonu Dabravolské a jejího osobního přístupu k animační, scénografické, světelné, kostýmové a hudební složce performance.
Scénografické řešení může připomínat podium z módní přehlídky, avšak již na počátku představení se dozvíme, že je to spíše svébytná cesta k oltáři, jež přibližuje a snoubí performerku s publikem a zintenzivňuje její intimní zpovídání. Konstrukce bílých šatů v podobě klece se stává ikonickým prvkem, který posiluje pocit bezvýchodného zatčení ženy v poutech stereotypů, zoufalosti z nerespektování její osoby a komplikovanosti možnosti samostatně rozhodovat o vlastním osudu bez ohledu na lidskou společnost, politickou situaci nebo mužský názor.
Tohle „one-woman drama“ lze označit za expresivní a provokativní poetickou výpověď. Obohacuje ji zobrazení obrovské síly a vnitřní moci osobnosti ženy-Bělorusky jakožto jedince dlouhodobě potlačovaného a nedoceňovaného společností a bojujícího se strachem a nejistotami. Kromě již zmíněných opěrných bodu inscenace, je klíčovým také problém vyrovnání se s nutností opustit zemi a ocitnout se v exilu. Tento motiv vychází z osobní zkušenosti Paliny Dabravolské, která musela Bělorusko opustit kvůli politickým podmínkám znemožňujícím svobodu jakékoli vlastní volby a tvůrčí práce umělce. Projekt běloruské performerky proto vznikl v rámci rezidenčního programu Grotowského divadelního institutu ve Vratislavi. Sarmatie stojí za vidění a prožívání už jenom proto, že se jedná o odvážný experiment, jehož velkým přínosem je proměna představy o Bělorusku a běloruské ženě, která by podle slov jedné běloruské úřednice, sloužící současnému režimu, měla raději „vařit boršč, a ne chodit po náměstích [a protestovat]“.
Natallia Skarynka, teatroložka a Běloruska
