Ani bůh, ani člověk. Polobůh. Mýtický hrdina. Něco mezi darem a údělem. Vnitřní potenciál, který se chce rozvíjet. Silou, násilím, prací. A práce přibývá, jedna za druhou, ctižádost roste a neohlíží se, chce stále dál. Nezastavit se, nevidět své děti vyrůstat, jen otročit svému původu. A všechno to nějak opodstatnit. Nasytit vlastní mýtus, hnát se za slávou, k otci Jupiterovi, rovnou na nebesa. Dotknout se smrti, vyhrát s ní zápas. Vysmát se jí a povýšit se nad život. Odnést si trofej, přelstít čas. Co ještě? Existují vůbec nějaké hranice? A co když už jste je dávno překročili? Šílenství přichází snadno a včas, ale jak se vyrovnat s jeho následky?