Brilantní rodinné drama, fascinující herecké výkony a originální scénografické řešení kombinující filmové projekce s reálnou akcí na jevišti.

Cenami i kritikou ověnčená inscenace Střípky ženy prestižního polského souboru TR Warszawa se letos stane hlavním zahraničním hostem festivalu a otevře i jednu z hlavních dramaturgických linii věnující se ženské tematice. Hlavní hrdinka hry, třicetiletá Maja, se potýká s osobní tragédií. Aby se mohla stát znovu sama sebou, musí zpochybnit svůj starý život a od základů znovu vybudovat vztahy se svou rodinou. Inscenace Střípky ženy je sugestivním obrazem moderních žen, které bojují za právo rozhodovat o svém životě. Divák je na počátku hry vtažen až do těch nejintimnějších zákoutí jednoho partnerského páru, ale hned poté překvapen mohutnou a velkorysou scénou obývacího pokoje, kde se stane svědkem rodinné večeře a všechny postavy má „doslova“ naservírované jako na talíři. Může si je pustit k tělu anebo naopak zachovat nadhled či ironický odstup. Renomovaný režisér Kornél Mundruczó a autorka scénáře Kata Wéber ztvárňují každou postavu s velkou empatií – nesoudí ani nekritizují nikoho z nich. Pouze je všechny posadí k jednomu stolu a nepustí, dokud nebude vysloveno vše, o čem se i těžko společně mlčí a dokud se nedopeče kachna v troubě!

 

Kornél Mundruczó je maďarský divadelní a filmový režisér. Divadelní režii se věnuje od roku 2003, přelomovým okamžikem se pro něj stalo založení nezávislého maďarského divadelního souboru Proton Theatre v roce 2009, který získal během několika let renomé doma i v zahraničí. Jeho filmová kariéra zahrnuje více než 18 krátkých i celovečerních snímků a nespočet úspěchů – jeho filmy byly uvedeny např. v Cannes nebo na Sundance festivalu. Inscenaci Střípky ženy vytvořil Mundruczó s polsko-maďarským inscenačním týmem pro divadelní soubor TR Warszawa (Teatr Rozmaitości) v roce 2018. V roce 2020 byla na 77. ročníku filmového festivalu v Benátkách uvedena filmová podoba této hry, která je vůbec prvním Mundruczóvým filmem v anglickém jazyce. Film je aktuálně dostupný na Netflixu.

 Kata Wéber je maďarská scenáristka a dramatička. Svoji kariéru odstartovala jako herečka, poté se začala naplno věnovat psaní divadelních her. Často pracuje se svým životním partnerem Kornélem Mundruczó, který stál i u zrodu hry Střípky ženy. Poté, co si v roce 2017 přečetl Katiny deníkové záznamy týkající se ztráty dítěte, rozhodli se společně pro vznik divadelního textu, který se pro Katu stal částečně i terapií. Kata Wéber píše i filmové scénáře, mezi její díla patří filmy Bílý bůh (2014), Jupiterův měsíc (2017) a filmová podoba Střípků ženy (2020).

 

„Teatr Rozmaitości Warszawa, polský divadelní soubor, jeden z nejlepších na světě…“

Anne Diatkine, Liberation

„Střípky ženy vypovídají mnohé o naší neklidné, bouřlivé západní společnosti, která se zmítá mezi tradičním a moderním životním stylem… Kornél Mundruczó, který je skutečným mistrem v kombinaci uměleckých stylů, diváky nenápadně uvádí do tajů náhle obnažených duší a těl. Obnažených tak, jak mohou být během porodu, který je středobodem prvního dějství.“

Fabienne Pascaud, Telerama

„Nejkrásnější je v této hře mladá matka, která se rozhodne prožít svou ztrátu způsobem, který uzná za vhodný, bez jakéhokoli popírání nebo přetvářky… Justyna Wasilewska je v této roli naprosto skvělá. Je plná půvabu a vnitřní síly, je tahounem celého představení.“

Fabienne Darge, Le Monde

„Kornél Mundruczó, mistr hyperrealismu, vytváří jako obvykle velmi rafinovanou a osobitou inscenaci. Výjimeční herci a virtuozita provedení umožňují divákům plně se ponořit do intimity divadla a konfrontovat se s rozpadem i pokusem o uzdravení.“

Christophe Candoni, sceneweb

„Brilantně jednoduché a velmi potřebné představení o nás samých.“

Julia Downarowicz, Dziennik teatralny Warszawa

„Režisér umožňuje hercům vytvořit originální postavy a celý soubor této možnosti využívá. Zcela bez námahy zapadají do formy představení, která se blíží filmovému realismu.“

Wojciech Majcherek, Kultura.Onet.pl

„Tohle je nejvyšší forma umění: vytvářet divadlo, jako by to nebylo divadlo, ale soukromá produkce. Jako by slova nebyla napsaná, ale přicházela sama. Mundruczó nás vrhá přímo do středu života, vyžaduje, aby divadlo bylo jeho napodobením. To mu ale nestačí. Čas od času naruší realistickou linku příběhu, staví neobvyklé hyperboly, boří řád, zavádí disonance.“

Jacek Wakar, Kultura Liberalna