V divadle jde o moc, a to doslova. Nejde ovšem jen o moc příběhů, imaginace a hravosti nad jednotvárnou každodenností. Ale také o moc režisérů nad herci, ředitelů nad režiséry či zřizovatelů nad řediteli. Funguje moc v nezávislých divadlech jinak než ve zřizovaných? Proč se na zásadě, že „v divadle neexistuje demokracie“, ještě i v roce 2022 shodnou tvůrci nejrůznějších vkusů a názorů? Jakou možnost odporu a emancipace však mají herečky a herci, kostýmní výtvarníci a výtvarnice, scénografky, režisérky nebo dramaturgové, když se dostanou do situace, která ohrožuje jejich existenční jistotu nebo psychické zdraví?

Debata o tom, jak v divadelním provozu souvisí moc s bezmocí, co to znamená svoboda a jak může být mocí ohraničená.

Lidé nejsou schopni mluvit s druhými, aniž by si už dopředu netvořili názor na jejich myšlenky. Rozhodly jsme se tedy jako podstatná součást letité kulturní tradice, spolupachatelé obrody národa českého a držitelé statutu nehmotného kulturního dědictví UNESCO vám lidem pomoci a vzít na sebe nelehkou úlohu diskutujících. Snad se pak aspoň k něčemu dostaneme. Pokud se do toho nezamotáme. Vaše LOUTKY!