Co děláte? Žijete? Živoříte? Listy psané dost zajímavou dikcí. Polověty s mračnou ironií nadhozené. Ze samoty do samoty. Vždyť pěkné jest býti sám a nebýt opuštěn. Jedno podzimní setkání. Téměř čtyřicet let umlkající a znovu ožívající korespondence Anny Pammrové a Otokara Březiny, životem otlučené a neprávem zapomenuté filosofky z lesů nedaleko Tišnova a věhlasného básníka Tajemných dálek. Dvě duše, do nichž bylo vryto totéž slovo – originál, rozmlouvají o přírodě, údělu ženy i pošetilosti mas a od pólu k pólu posílají pozdravy: sesterské, bratrské, naskrz platonické… Jedenkráte mě přece musíte navštívit!