I v letošním roce pamatuje Divadelní svět Brno na dětského diváka. Na své si přijdou ti úplně nejmladší (a tím se myslí ti skutečně nejmladší, nikde přece není psáno, že divák musí umět mluvit a chodit), stejně jako dospívající, teenageři a vůbec ti, které bychom možná už dětmi nazývat neměli, protože je to uráží. A v neposlední řadě zveme také všechny, kdo jsou sice dospělí věkem, ale v duchu zůstali stejně svobodnými a otevřenými diváky jako tehdy, když se divadlem nechali poprvé okouzlit někdy v mateřince. Na následujících řádcích se pojďme v duchu projít po Brně a podíváme se společně, co všechno tu bude k vidění
I v letošním roce pamatuje Divadelní svět Brno na dětského diváka. Na své si přijdou ti úplně nejmladší (a tím se myslí ti skutečně nejmladší, nikde přece není psáno, že divák musí umět mluvit a chodit), stejně jako dospívající, teenageři a vůbec ti, které bychom možná už dětmi nazývat neměli, protože je to uráží. A v neposlední řadě zveme také všechny, kdo jsou sice dospělí věkem, ale v duchu zůstali stejně svobodnými a otevřenými diváky jako tehdy, když se divadlem nechali poprvé okouzlit někdy v mateřince. Na následujících řádcích se pojďme v duchu projít po Brně a podíváme se společně, co všechno tu bude k vidění.
Vcházíme do centra Měnínskou branou a první zastávka bude hned po pár metrech v Divadle na Orlí: na představení Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! by měli zavítat všichni tatínci se smyslem pro nostalgii. Vzít s sebou děti v kočárku, za ruku starší sourozence a maminkám nechat volný den.
Pokud už vaše děti odrostly kočárkům a něco ujdou po svých, vydejte se dál od centra a směřujte do Divadla Polárka. Tam na vás čeká medvěd, který si hledá nové bydlení – Kde budeme bydlet, holčička se sádrou na noze a nezlomnou touhou tančit – A na noze pevnina, nebo indiánský chlapec – Škola Malého stromu. Z Polárky je to pak jen kousek do Björnsonova sadu, kde o festivalovém víkendu vyroste šapitó a v něm se vystřídá tolik pohádek, že je snad ani nebudeme vypisovat, hlavní upoutávkou je slavný příběh od Michaela Endeho – Děvčátko Momo. Je vám „-náct let“ a divadlo je nuda? O. K., tak jen abyste nelitovali, že jste neviděli Návod k přežití zombie apokalypsy v divadle Reduta, až se to doopravdy stane. Nebo už se to děje?
V šapitó ovšem ještě zdaleka nekončíme. Z královéhradeckého Divadla Drak, Malého divadla v Českých Budějovicích a „domácí“ Polárky nepřijedou jen herci, ale také divadelní lektoři, aby dětem ukázali „divadelní svět“ i z té druhé strany. Jak divadlo vzniká? Kdo ho tvoří a proč? To všechno se dozvíte na workshopech, které budou probíhat po celý festivalový víkend a kromě venkovních prostor v Björnsonově sadu zaberou i nedaleké Studio Marta.
Těch představení pro všechny věkové kategorie i nejrůznější odstíny diváckého vkusu bude mnohem víc. Co je všechny spojuje? V České republice fungují desítky divadel pro děti, nezávislých souborů a skupin. Jen zlomek z jejich tvorby se dostane brněnskému divákovi až „pod nos“ a s každým ročníkem DSB stojíme před těžkým úkolem vybrat ty nejlepší inscenace, podat tu nejlepší zprávu o divadle pro děti u nás. Jestli se to daří, je otázka na vás, vždycky ale hledáme divadlo, které na děti hledí s úctou a obdivem jako na jedinečné diváky, které nechce šidit náhražkami; kterým nechce podsouvat svoji představu o světě, ale chce s nimi vést dialog rovného s rovným. Nehrát o tom, co my dospělí považujeme za vhodné pro děti, ale co možná cítit a vnímat svět spolu s nimi. Snažit se jim skrz divadlo porozumět.
Jan Cimr, umělecký šéf Divadla Polárka
